Začalo to jako nikdy, skončilo to jako vždycky

Páteční chladivý podvečer na levém břehu říčky Zubřiny neznamená nic jiného než tradiční měření aktuálních fotbalových sil borců širšího kádru staré gardy Jiskry Domažlice.

Nejprve proběhla obávaná karlovarská losovačka, od jejíhož provádění dávají ruce pryč nejen zástupci Sazky, ale i asijská sázkařská mafie. Nejprve se losovali šedesátníci (ročníky 1963 a 1964), poté padesátníci (ročník 1960) a tak dále a tak dále.

El kapitáno se smutně naklonil k internacionálovi z Julisky a pronesl:

"My už si spolu asi nikdy nezahrajem a já už v této pětiletce nejspíš žádné body nezískám."

Milda na to reagoval slovy:

"Jsme liší. Jsem zvědav, u koho nastoupí Tonda. Tam, kde jich je míň, to zcela určitě nebude!"

Hned zkraje se šlo na věc. Zelení zaveleli k útoku a vyslali první propagační střelu na branku ne zcela koncentrovaného El kapitána. Ta zapadla do nejzazšího rohu jeho svatyně, kam se pavoučí rodinka už zcela jistě nevrátí.

Oranjes, hrající o jednoho méně, se snažili, ale rychlé kontry soupeře způsobily, že skóre narůstalo hrozivým tempem až na poločasových 0:4.

Po přestávce oranžoví proměněnou penaltou a filigránskou "zidanovkou" Frčkovou vykřesali jiskřičku naděje a dostali se na dostřel dvou branek. Pak ale přišla situace, která veškeré snahy o dorovnání nebo dokonce obrat překazila.

Michael Magic se ocitl v téměř neřešitelné situaci – u rohového praporku, zády k bráně, měl kožený nesmysl jako přilepený k noze a doráželi na něj hned dva soupeři. Přesto se jako lasička prosmýkl podél lajny a předložil míč jako na zlatém podnose pokladnímu Dufkovi, který předtím zahodil více šancí než bába odpadků do koše.

Stav 5:2 pro Grasshoppers ale nebyl konečný. Dvojice Michael Magic & Pekař Pepíno, přezdívaná "kamarádi do deště" pro svou nadstandardní náklonnost nejen na umělohmotném pažitu, ale i mimo něj, si několikrát vyměnila míč na jeden dotek, až dezorientovaná obrana Oranjes nevěděla, kde jí hlava stojí.

Navíc se ještě zranil míčový kouzelník Günter Bittengel, na nějž oranžoví nejvíce spoléhali. To znamenalo definitivní konec jakýchkoli nadějí na úspěšný obrat.

Pak však nastala situace, kterou bychom na našich kolbištích do budoucna neradi vídali – mezinárodní manažer mládeže a staré gardy v zeleném dresu zamířil svůj lob téměř přes celou hrací plochu do odkryté brány soupeře, který měl již dva zraněné hráče a hrál v početní nevýhodě. To vyvolalo neadekvátní reakci El kapitána, který už měl i tak nervy na pochodu:

"Antoníne, topiči elektrárenský, nepřikládej pod kotlem! Vždyť dobře vidíš, že nás je méně, a navíc máme mezi sebou zraněné jedince!"

V úplném závěru opustil zelenou klec její strážce – internacionál z Julisky – a na jeho místo nastoupil mezinárodní manažer mládeže a staré gardy, což Oranjes pochopili jako signál k útoku. Berry "Kuchta" dvěma góly alespoň kosmeticky upravil skóre, které i tak zavánělo debaklem.

Berry má se svým ligovým vzorem společné nejen schopnost rozvlnit síť soupeře, ale i chovatelskou vášeň. Zatímco však jeho slavnější kolega chová kura domácího, Berry se pyšní úspěchy s žižkovským strakáčem. Zde má mírně navrch se volnočasovými aktivitami svých chovanců, neboť zatímco Kuchtovi kuři si nedokážou ještě ani zavázat kopačky, Berryho strakáči si umí přihrávat už na jeden dotek. Navíc někteří z toho nepovedeného dvojnohého vrhu prý dokonce i žonglují!

Poté, co zvon na druhém břehu říčky Zubřiny odbyl půl devátou, podali si soupeři ruce a odebrali se do chladivé sprchy. Noc byla však ještě mladá, a tak se část účastníků přesunula na všesokolský slet mladých sokolíků i dravců těžšího kalibru do Sokoláku.

Zde se do ofenzivy dostal internacionál z Julisky, Milda Vinopal, který objednal pár žejdlíků zlatavého moku, nějakou tu Republiku, a pak zavelel:

"Ubrousku, prostři se – kuřecími řízky, vepřovými řízky, chlebem a okurkou!"

A tak se také stalo. Přestože všichni tvrdili, že po páté hodině už nic nejedí, řízky mizely podezřele rychle. Kolem jedenácté zůstaly na stole už jen dva – a náhle se, jako na zavolanou, objevil potulný šumař Rosťa Hlaváč, který je jako valentýnský prezent pro svou partnerku s radostí přijal.

Následoval rychlý přesun do Verdi, kde veselice pokračovala. Zde už náš šumař své umění neskrýval, opřel se do strun svého ukulele a začala jihnout srdce nejedno z návštěvníků. Hrály se zejména písně na přání oslavence:

"Tak už mě má holka mává,"

"Já si kroužím, já si létám,"

"Tak už jsem ti teda fouk."

Byl to nádherný večer. Začal jako nikdy, ale skončil jako vždycky. Ale příště, jak praví klasik Matulka, to může být zase všechno jinak. A určitě i bude, protože umělohmotný pažit vystřídá ledová tříšť a dunění mantinelů. A půlnoční vyústění? Opět ve Verdi! No a vo tom to je.

Grasshoppers vs. Oranjes 10:4 (4:0)

Grasshoppers: Vinopal (26) – Vlček, Váchal J., Vaněk, Velfl, Dufek

Oranjes: Major – Bittengel, Bočan, Frček, Paidar

By (ne)umělá (ne)inteligence staré gardy Jiskry Domažlice

Žádné komentáře

Odpovědět