Kobylky kousaly, ale až U Kulináře
Páteční podvečer na levém břehu Zubřiny neznamená nic jiného než poměření aktuálních fotbalových sil širšího kádru staré gardy Jiskry Domažlice, a to v počtu celého tuctu.
A už je tu opět Karlovarská losovačka, od níž dává ruce nejen zástupce Sazky, soudruh Talíř, ale i celá asijská sázkařská mafie. Mezinárodní manažer mládeže a staré gardy pobíhá s několika pytlíčky naplněnými žlutými a červenými kostkami, jako kdyby se mělo rozlosovávat postavení cvičenců spartakiády na Strahovském centrálním stadionu. Po několika dlouhých minutách vychází najevo, že se opět v jednom mužstvu setkají staří harcovníci.
„Milánku kamaráde, můžeš mluvit?“ „Moc ne, Ivánku kamaráde, protože po mně kouká Pepíno a určitě chce odkoukat nějaké naše taktické záměry.“ „Milánku, kamaráde, konečně spolu, konečně si dojdeme pro nějaké body?“ „Co?" "Tak určitě. Jako tenkrát v pětačtyřicátým v baráži o postup z céklase, mezi Katzenrohrbachem a Kirchenrohrbachem.“ „Milánku, kamaráde, to se asi pleteš, to nebylo v pětačtyřicátým, myslím, že o něco později, ale o moc určitě ne. Ale co bylo, bylo, terazky som majorom já, máme na sobě stejné zelené bundošky, a těm oranžovým kouzelníkům pořádně rozjedeme sandál.“
Grasshoppers začali opravdu koncentrovaně a systematicky naleptávali obranné postavení oranžových a dostali se, a to zejména v osobě Beryho, do několika nebezpečných zakončení (celkem 3), ale síť za svatyní, kterou hlídal jako oko v hlavě Vlčák, nerozvlnili. A tak přišlo na přetřes klasické: „Nedáš, dostaneš,“ a zelení si vstřelili téměř vlastní dva góly a začalo se nad jejich fotbalovými akcemi smrákat. Museli bušit a s přibývajícím časem stále chaotičtěji do pevné obrany, z níž soupeř vyrážel k smrtícím kontrům a tak není divu, že těsně před koncem mače skóre vzrostlo na hrozivých 10:0 ve prospěch oranžových. A to ještě Vlčák neproměnil dvě penalty za dvakrát tři rohy.
Pak ale přišla nejkrásnější akce utkání, kdy ťukes na jeden dotek, který tentokrát nebyl svázán klubismem, v provedení Pídy - Bery zakončoval druhý jmenovaný uklizením koženého slunce do odkryté Vlčákovy svatyně. To už ale byla jen labutí píseň tohoto večera. Soupeři si na znamení uznání svých nesporných kvalit podali ruce a odebrali se do chladivých sprch katakomb tribuny stadionu.
Na tiskové konferenci U kulináře už to bylo zase o něčem jiném. Ještě se tu a tam řešily nějaké ty nepodstatné detaily těsné prohry, ale tuto konverzaci stále více začala překrývat zhmotňující se představa blížícího se prvního mistrovského utkání v tomto roce, který se hraje mezi starou gardou Jiskry Domažlice a silným celkem SK Pašík v rámci letošního Masopustu. Začíná se za stavu 0:0, ale z analýz víme, že v těchto měřeních sil měla stará garda většinou navrch, a myslíme si, že ani letos tomu nebude jinak. I když, jak jistě dobře všichni víme, klasik Matulka by s tímto tvrzením asi zcela nesouhlasil. No, a vo tom to je.
Oranjes vs. Grasshoppers 11:1
Oranjes: Vlček - Rejthar, Tesař, Dufek, Vaněk, Velfl
Grasshoppers: Vinopal - Major, Váchal, J. Paidar, Frček, Bočan
By SG TJJiDo