Přepište dějiny!

Ano, přepište dějiny, peklo zamrzlo, Babylonská věž se začala kymácet – protože to, co se dosud jevilo jako science fiction, se stalo skutečností: Babyloňané usedli na nohejbalový trůn.

Ale pomaly, len pomaly! V páteční podvečer se na břehu malého rybníka v areálu sauna Babylon sešlo deset borců, aby ve výročním, již desátém, měření sil otestovali svou aktuální nohejbalovou formu. Sestavy se na poslední chvíli musely dolaďovat – někteří borci se totiž na poslední chvíli odhlásili, jiní se naštěstí přihlásili. Vrásky na čele měl zejména trenérský štáb SG. Když se dozvěděl, že bude absentovat penzionovaný plukovník  z elitního nohejbalového klubu Lokomotive Bahnhof Schwandorf, nálada klesla. Chmury na čelech trenérů však rychle zmizely, když byl na poslední chvíli draftován neunavitelný univerzál Kory.

Ten odpoledne stihl potrénovat dorostenky, ženy i dorostence, absolvoval kondiční přípravu v Kolovči a v Jiskře a po tvrdém tréninku v Tlumačově začal přemýšlet, co s načatým večerem. Na nohejbal dorazil s veškerým nádobíčkem, co doma poskládal dohromady – dle jeho slov o nohejbalu nikdy neslyšel a nic nevěděl, ale vedení SG mu řeklo, že svou golfovou hůl, baseballovou pálku, brusle i gumového kačera táhl zbytečně. Na nohejbal prý stačí obyčejné tenisky.

Turnaj nezačal pro starogardisty vůbec dobře – bez svého elitního hráče tahali od začátku za kratší konec pověstného provázku. Jinak tomu bylo u agilních Mladých pušek a silně omlazených domácích borců, kde Netopýra v základní sestavě nahradil benjamínek Rosťa „Ukulele“ Hlaváč. Na něm přitom vůbec nebylo znát, že kromě čelistního kloubu má v těle všechny ostatní klouby umělé.

Mini turnaj probíhal podle známého scénáře – Stará garda většinou po tuhém boji body odevzdávala, zatímco soupeři – Mladé pušky a Babylonská věž – je pomalu, ale jistě střádali. Stará garda uklidňovala běsnící tifosi, že „noc je ještě mladá“ a čas na sběr bodů ještě přijde. K jistému oživení skutečně došlo, když se na síť místo nemastného neslaného El kapitána přesunul Kory, ale na výrazný posun v tabulce už bylo příliš pozdě a ani tři vyhrané zápasy v řadě na tom nic nezměnily. O vítězství se tak mezi sebou po celou dobu konání miniturnaje přetahovaly pušky s věží.

Zajíci se počítají až po honu a nejvíc se jich dopočítali domácí borci. Vedení obce bylo touto událostí překvapeno, ale reagovalo promptně, postavilo plátno a na něj promítlo na počest svého slavného týmu krásný film, na který se seběhlo z blízkého i dalekého okolí plno lidí, a jestli projekce neskončila, sedí tam natěšení diváci dodnes, no a vo tom to je, ale příště, jak praví klasik Matulka, to bude zase všechno jinak a každý set bude začínat opět za stavu 0:0 a o konečném stavu budeme samozřejmě pravidelné čtenáře tohoto média informovat.

Babylonská věž 6:4

Mladé pušky 6:4

Stará garda 3:7

(O celkové vítězství rozhodl větší počet bodů v jednotlivých setech)

Mladé pušky:

Major jun. Císař Kalný

Babylonská věž:

Böhm sen. Berka Hlaváč Netopýr

Stará garda:

Major sen. Rejthar Korelus

By TJJiDo

Mladé pušky šly štěstíčku naproti

Páteční podvečer na antukovém kurtu na břehu rybníčka, jehož břehy kontroluje nádherný vodník, byl opět ve znamení tradičního již 9. měření aktuálních nohejbalových sil míčových kouzelníků všech kategorií.

Velkým favoritem na stupínek nejvyšší byli borci staré gardy a černým koněm místní míčoví ekvilibristé. Ani jeden z těchto týmů však své ambice před šílícími davy přihlížejících tifosi potvrdit nedokázal.

Stará garda měla velké problémy zejména s koncentrací na hru, El kapitáno již v hlavě sumíroval titulky do dalšího vydání nohejbalového sportžurnálu, penzionovanému plukovníkovi se v hlavě míchaly vtipy baviče Izera s melodiemi a rýmy nesmrtelného Ivana Mládka a podkošový mág byl myšlenkami nejspíš někde v Madison Square Garden na druhém břehu velké louže.

I domácí byli s ideální sestavou tak trochu na štíru. Úplně se rozpadla elitní letka "opeřenců", neboť mladičkého nadějného Netopýra do kolen údajně srazil moribundus a další elitní opeřenec též nebyl přítomen, neboť měl důležité jednání v pohřebním ústavu, kde dojednával výrobu pomníku padlým nohejbalistům, prý se jednalo o něco hodně velkého. Ale i tak sestava s Hrdličkou, levonohým ofenzivně defenzivním zázrakem Bohoušem a Lucky Böhmem, naháněla opravdu strach. Posledně jmenovaný si tentokrát žádné chvalozpěvy u redakce tohoto média nezaplatil, takže podal víceméně průměrný neoduševnělý výkon, což samozřejmě v celkovém účtování na stupínek nejvyšší nestačilo.

Zato Mladé pušky nenechaly nic náhodě a celý týden se alespoň mentálně bedlivě připravovaly. Do turnaje však nenastoupily kompletní, neboť elitní hrající fyzioterapeut Jarda Kalný se zpozdil v Chodské metropoli. V prvním mači ho tedy zastoupil exligista Petar Novák, který nepodal špatný výkon, ale do dalších zápasů nebyl organizátory turnaje vpuštěn, neboť se vzhledem k malé velikosti svých chodidel na základní čáře začal více a více bořit do antuky. Pry má číslo boty pouhopouhých 49, další velikostí už jsou pak jen dětské rakve!

Stará garda dokázala sebrat pouze po jednom setu oběma svým kontrahentům, což tentokrát na celkové prvenství nestačilo, o trochu lépe na tom byli domácí, ale počet vyhraných setů stačil tentokrát jen na stříbrné medaile. Vítězem se tak staly Mladé pušky a to zcela zaslouženě, neboť turnajem procházely více či méně jako nůž máslem.

Ale příště, jak praví klasik Matulka, to může být všechno zcela úplně jinak, neboť každý set začíná za stavu 0:0 a i nohejbalový míč je kulatý, no a vo tom to je!

Rychlost hry a jeji kvalita, jak dokládá toto videjko (ZDE) , se neskutečně zvýšila!

Následující pátek bude mít tradiční a jubilejní desátá  nohejbalová trachtace jednu zvláštnost, neboť těsně po skončení miniturnaje proběhne veřejné promítání filmu. Předcházet mu ale bude klasické pozápasové koupání účastníků miniturnaje v Adamově rouše, tentokrát pojaté jako vzpomínka na celoživotní dílo  spisovatele i ze sportovního prostředí Oty Pavla, ale nebude to Smrt krásných srnců, ani Dukla mezi mrakodrapy a ani Zlatí úhoři táhnou, neboť tentokrát budou táhnout přilehlým rybníkem mladé bílé velryby, doufejme, že důstojnost veřejné kinematografické projekce to nijak nenaruší!

Mladé pušky 7:3

Babylonská věž 6:4

Stará garda 2:8

Mladé pušky:

Major jun. Císař Kalný (Novák)

Babylonská věž:

Hrdlička Berka Böhm

Stará garda:

Major sen. Rybár Vaněk

By SG TJJiDo

Radost v řadách mladých pušek byla předčasná

V páteční podvečer se tradičně sešli nohejbaloví kouzelníci na krásně upravených kurtech sportovního areálu Sauna Babylon a březích malebného rybníka, jehož břehy kontroluje přísný vodník.

Očekával se takzvaný plný dům, ale člověk míní a příroda mění. Favorizovaná sestava staré gardy byla rozprášená vnějšími okolnostmi. Dva ofenzivně defenzivní záložníci sepsali smlouvu s ďáblem, respektive s exligovým sudím Pavlem Královcem, což vlastně vyjde nastejno, a přislíbili účast na sobotním pouťovém zápase. Smlouva výše uvedená jim zapovídala jakoukoliv účast ve sportovní soutěži předvečer jejich klání. Penzionovaný plukovník dal přednost společnosti baviče Izera před nohejbalovými souputníky. A obávaného smečaře Vlčáka po posledních extempore  při losování zápasů sázkařská mafie uklidila raději na nějaký čas do zahraničí. Černý kůň turnaje, obávaní Jose's Brothers, vedení nohejbalovým virtuosem Pepou Votrubou poté, co si přečetli poslední reportáže a shlédli několik videí, se kvality turnaje tak zalekli, že se několik minut před turnajem odhlásili a Babylonu a jeho okolí se ten večer vyhýbali velkým obloukem.

Do boje tak vstoupily pouze dva týmy, kompletní Mladé pušky a babylonské torzo doplněné o starogardovského El kapitána.

První set prvního  zápasu začali lépe mladíci, Babyloňané do něho vstoupili s Lukášem Böhmem na síti, ale na kýžený bod to bohužel nestačilo. Do dalších setů došlo k přeskupení sil a k síti se posunul El kapitáno a zadní část pole si pro sebe uzmuli Netopýr a již zmíněný Lukáš. Babyloňané najednou začali sbírat bodík za bodíkem, set za setem, zápas za zápasem a to k nemalému překvapení davů zkoprnělých tifosi.

Lukáše Böhma bylo najednou plné hřiště, vracel kožená slunce na půli soupeře levou, pravou, volejem, smečí, hlavou, byl pohyblivý a hlavně předjímal, co se bude dít . Ten chlapec zraje jako víno, ševelily rty nohejbalových expertů mezi diváky.

(Předchozí odstavec je placená inzerce a redakce této platformy nezodpovídá za její obsah.)

Zkrátka a dobře, situace po hodině a půl hry vypadala tak, že Babyloňané i Mladé pušky nasbírali po dvou cenných  vítězstvích ve čtyřech dvousetových zápasech, mělo tedy rozhodnout páté utkání, které vygradovalo do stavu 1:1 na sety a rozhodoval tedy 3. set, kdy Mladé pušky překlopily vítězství v napínavém závěru za stavu 9:9 na svou stranu a šly se radovat do přilehlého kačáku, pak se všichni přesunuli do blízké nálevny, kde shlédli hudební produkci pana Kulelého a jeho přátel.

Teprve pak zasedl organizační výbor a začal řešit nohejbalový miniturnaj. Ukázalo se, že nohejbalové zápasy mladistvých (opora Babyloňanů Netopýr plnoletá rozhodně není) mohou být hrané pouze na tři vítězná utkání, tedy ne na pět. Kolem 24:00 byl organizační výbor s velkou bolestí a smutkem v srdci nucen poslední dva zápasy anulovat. Hvězda turnaje Lukáš Böhm trval na opakování ceremoniálu předávání cen, který i neprohléně proběhl, obrázky bohužel nemáme, neboť fotografovi z ateliéru v Nové Pasečnici došel film, no a vo tom to je, ale příště, jak praví fotbalový klasik Matulka, to může být zase úplně jinak.

Mladé pušky si samozřejmě mohou stěžovat,  nejlépe v pokladně na nádraží a úplně nejlépe v pokladně na nádraží ve Schwandorfu, kde to s největší pravděpodobností  vzhledem dřívějšímu působení penzionovaného plukovníka Rybára na úrodnou půdu nespíš nedopadne.

Mladé pušky versus Babylon 3:2

Mladé pušky:

Císař, Kalný, Major junior

Babylon:

Lukáš Böhm, Ruda Netopýr, Major senior

Hráč turnaje:

Lukáš Böhm, zadavatel placené inzerce

By TJJiDo

Babyloňané sahali po senzaci

Páteční podvečer byl opět ve znamení tradičního nohejbalového měření sil staré gardy Jiskry a jejich přátel. Pravidelným čtenářům je známo, že zástupci místní nohejbalové obce ve většině předchozích miniturnajů tahali za kratší konec provázku. Tentokrát tomu však začátek soutěžního večera nenasvědčoval – místní kouzelníci s nohejbalovým míčem  okolo defenzivně-ofenzivního levonohého zázraku, šli od vítězství k vítězství. Není tedy divu, že měli velmi aktivní skóre 3:0, potažmo 4:1.

Pak však došlo k personální změně – technicky precizního Vikiho nahradil mladičký Netopýr a koncept domácích se začal sypat jako domeček z karet. 

Zato Stará garda nezačala nejlépe, což otřáslo jejím sebevědomím, ale neúnavná mravenčí práce a srdce vložené do nesmírného úsilí jít trnitou cestičkou štěstíčku naproti, se začaly vyplácet. Z původně negativního skóre se výběr okolo penzionovaného plukovníka partičky „co pomáhá a chrání“ a exprofesionála celkem slušného oddílu Lokomotive Bahnhof Schwandorf postupně dostal do výrazného plusu, což davy místních tifosi ocenily několikanásobnou opakovanou babylónskou vlnou, která je hodně podobná té o něco slavnější mexické, ale na rozdíl  od ní jde proti směru hodinových ručiček.

Ještě předtím, než do turnaje vstoupil černý kůň – Mladé pušky – pořadatelé raději schovali veškeré zařízení na úpravu plochy s dřevěnou násadou. Důvod byl prostý: jeden nejmenovaný borec v návalu emocí při minulém turnaji jedno z těchto zařízení poničil. Tentokrát své emoce ale držel Matyáš Císař na uzdě – až na drobné výjimky, kdy mu jestřábí oko odhalilo kontakt se sítí, případně minimální dvojitý kontakt s míčem á la hlava–ramena–kolena–palce.

Vše směřovalo k očekávanému výsledku, ale nohejbaloví bohové, kteří s napětím sledovali tento miniturnaj, byli jiného názoru. Pořadím tak zamíchal až poslední rozhodující set, kdy kolo štěstí překlopily na svou stranu právě Mladé pušky. Tím srovnaly počet vyhraných a prohraných setů na konečných 5:5 – stejně jako stará garda. Poslední schůdek  na stupínku pro vítěze tak zůstal opět pro domácí. Spokojení byli ale nakonec všichni, no a vo tom to je. Ale příště – jak praví fotbalový klasik Matulka – může být zase všechno úplně jinak. Jedno je však jisté: příští turnaj bude zakončen hudební veselicí za znění tklivých tónů místních madrigalistů a jejich strunných nástrojů, doplněných o některé borce SG, kterým sladké dřevo také není úplně cizí, a to pod taktovkou velezkušeného virtuosa pana Kuleleho.

Celkové pořadí:

1-2. Stará garda, Mladé pušky

3. Babylon

Stará garda:

Rybár P. Major sen. Rejthar

Mladé pušky:

Major jun. Kalný Císař

Babylon:

Böhm L. Böhm V. Berka Netopýr

By SG TJJiDo

Pro výtržnictví nohejbalové utkání nedohráno!

Uplynulý páteční podvečer na nohejbalovém kurtu sauny Babylon byl ve znamení klasického tradičního měření sil míčových kouzelníků staré gardy a jejich přátel. 

Po posledních neúspěších se některé hvězdy na poslední chvíli odhlásily, ale i tak se během večera dychtivým tifosi představilo 10 nohejbaluchtivých borců. V miniturnaji se objevila tři mužstva: kompletní sestava mladých pušek z minulého kola, lehce pozměněná sestava staré gardy, v níž levonohého kouzelníka Rejtárka nahradil podkošový mág Michael Magic Vaněk, a nesoudržná, dalo by se říci těkavá sestava místního Babylonu, jehož nasazení připomínalo den otevřených dveří v zoologické zahradě. Posuďte sami – Žlůva v průběhu turnaje odletěl, Netopýr turnajem vlastně jen prolétl a Hrdlička vůbec nepřiletěl, takže prapor domácích musel nést benjamínek Daněk, který s dalším mladíkem místních, Rosťou Hlaváčem, dokázal nahlodávat sebevědomí soupeřů. Na víc než jeden vyhraný set to ale bohužel nestačilo. 

Hned v prvním setu utkání si staříci poradili s mladými puškami a vybojovali první bod. Mladé pušky pak smetly zástupce místní střediskové obce. V dalším zápase dokázaly mladé pušky přehrát starou gardu a tak srovnaly počet setů na 1:1. Poté, jak bylo zmíněno, se sestava domácích totálně rozsypala, a tak se pro davy dychtivých fanoušků hrála už jen exhibiční utkání. 

Rozhodnutí mělo padnout v posledním setu, který se ale bohužel nedohrál. Za stavu 8:8 se dalo napětí nad antukou nohejbalového kurtu krájet, což nevydržel jeden z borců mladých pušek a dva hrací balóny zakopl do nedalekého rybníka. Svou frustraci z vývoje rozhodujícího setu si navíc vybil na zařízení určeném k úpravě kurtu. Utkání bylo tedy přerušeno a dohrávat se bude pravděpodobně v rámci příštího měření sil, takže to klasické, že utkání začíná za stavu 0:0, tentokrát platit nebude. No a vo tom to je.

Za zmínku dále stojí, že utkání navštívila hokejová ikona a majitel fotoateliéru v Nové Pasečnici, Albert Astaloš, která pořídila nádhernou momentku z miniturnaje, za niž moc děkujeme.

Pro lepší komunikace ohledně pátečních nohejbalových miniturnajů byla vytvořena whatsappová skupina SG Jiskra divize nohejbal, v případě zájmu a účasti v ní nás kontaktujte!

By SG TJJiDo 

Jeden za všechny, všichni za jednoho

Ano, jako tři mušketýři – jinak to v nohejbale ani nejde, tak tomu také bylo v pátečním podvečeru na nohejbalovém kurtu areálu Sauna Babylon.

Palmu vítězství si vybojovalo starogardovské trio v centru se svým penzionovaným „plukovníkem“, který tak pořádně oslavil své „půlkulatiny“. Ale pozor – pomaly, len pomaly! Ambassador Sazky tentokrát nedorazil, takže družstva byla losována spíše samospádem.

Tým Babyloňanů byl jasně určen svou příslušností k místu. Elitní výběr Mladých pušek definoval jejich věk – jehož součet jen těsně překonával věk nejstaršího aktéra turnaje. No a za Starou gardu Jiskry nastoupil... výběr staré gardy. Tak prosté to bylo.

Hned v prvním setu Mladé pušky ukázaly, že to s premiérovým vítězstvím myslí vážně. Poté se ovšem členové Staré gardy zkoncentrovali a několika technickými finesami odvrátili dva mečboly, aby nakonec zvítězili 10:9.

Mladé pušky i Stará garda poté poměrně snadno přehrávali zástupce místní střediskové obce, a tak zbývala jediná otázka: Kdo ovládne celý miniturnaj?

Napínavý souboj mezi mladíky a starogardisty byl lahůdkou pro davy přítomných „tifosi “. Štěstí se však nakonec přiklonilo na stranu zkušenějších a připravenějších. Staříci zvítězili ve vzajemnych soubojích třikrát, mladíci pouze dvakrát, a Babyloňané – ti bohužel nezvítězili ani v jediném setu.

Výsledné pořadí turnaje:

Stará garda:

Rybár P. Rejthar Major sen. Palovič (nehrající kapitán)

  – skóre 8:2

Mladé pušky: 

Císař Kalný Jar. Major jun.

– skóre 7:3

Babyloňané: 

Hrdlička Jurko Berka Daněk Netopýr 

– skóre 0:10

Turnaj zakončilo krátké, ale srdečné posezení na terase nálevny Sauna Babylon, kde se vzpomínalo na staré dobré časy.

Ale jak praví klasik Matulka: Příště to může být zase úplně jinak. Každý set totiž začíná za stavu 0:0 – a jedno je jisté: na antukovém kurtu Sauny Babylon nikdo svou kůži lacino neprodá, no a vo tom to je!

Oslavenci půlkulantin, penzionovanému plukovníkovi Rybárovi, ještě jednou všechno nejlepší k jeho pátečním narozeninám, i když jedna otázka stále visí ve vzduchu, od kdypak se chodí do důchodu v 45 letech, protože na víc tento neúprosný bojovník zcela určitě nevypadá!

By SG TJJiDo

Ambasador Sazky se zle přepočítal!

Páteční letní podvečer na chodské periferii se nesl ve znamení tradičního měření aktuálních sil kádru staré gardy Jiskry Domažlice. Jedinců se na fotbal sešlo málo, zato na nohejbal tak akorát – a tak byla volba areálu i druhu sportu jasná: sportoviště Sauna Babylon!

Mezinárodní manažer mládeže a staré gardy a zároveň ambasador Sazky Toni Vlčák si s rozdělením do družstev hlavu nelámal. Karlovarskou losovačku ani nepředstíral a rovnou si vybral tým, s nímž chtěl v poklidu dokráčet k palmě vítězství. A posuďte sami: k defenzivně-ofenzivnímu levonohému zázraku Bohoušovi si přibral téměř profesionálního nohejbalistu, který dříve pravidelně nastupoval za nohejbalově tenisový klub Lokomotive Bahnhof Schwandorf!

Z odpadlíků SG byl vytvořen mezigenerační výběr s poetickým názvem Intergenerational Selection – tým, na který by si nevsadil ani ten největší optimista. Třetím týmem pak bylo to nejnohejbalovější, co se zrovna nacházelo ve stínu babylonské věže – Babylon A. Pozor, nejedná se o reprezentaci místní zoo, byť jména hráčů by k tomu mohla lehce svádět!

Začalo se zostra. Hned v prvním setu si štěstíčko přiklonil na svou stranu právě mezigenerační výběr – a svou bojovností mu šel pořádně naproti. V dalším zápase si „ambasadoři“ z týmu Sazka Manager’s Sports Selection pohráli s Babylonem A. Děj se takto odvíjel i v dalších setech až do stavu 5:0, kdy Vlčákův tým konečně zvedl hlavu… jen aby ji v následujícím setu opět sklopil. Babylon A vyhrál jeden jediný set – právě proti Vlčkovcům.

Na zápas dorazily davy tifosi, mezi nimiž byli spatřeni špiony sportovních agentur i náčelník SG Láďa Brichcín a sportovně-muzikální mentor SG Rosťa Hlaváč.

Odměnou všem byla koupel v nedalekém kačáku, po níž následoval přesun do nálevny Sauna Babylon, kde se rozebíralo, co by bylo, kdyby… no a vo tom to je.

Příště může být zase všechno jinak. Jedno je však jisté – hrát se bude opět nohejbal, neboť hrací plochy svatostánku chodské metropole na levém břehu říčky Zubřiny budou procházet nezbytnou rekonstrukcí.

Výsledky:

Intergenerational Selection

Major sen., Major jun., Rejthar

13 : 1

Sazka Manager’s Sports Selection

Vlček, Berka, Rybár P.

7 : 7

Babylon A (Pozor – nejedná se o výběr z říše ptáků a letců!)

Hrdlička, Netopýr, Žlůva, Chihuri

1 : 13

By SG TJJiDo

Jako za starých dobrých časů

V páteční podvečer došlo ke klasickému tradičnímu měření sil mezi domácí starou gardou Jiskry Domažlice a hostujícími borci z pod Ostrého, tedy Lohbergu.

Domácí měli ještě v živé paměti podzimní zápas z minulého roku, kdy inkasovali nejtvrdší direkt v podobě historicky nejhoršího výsledku, jaký stará garda kdy uhrála – výkon, který měl parametry totálního debaklu. A skutečnost, že hosté tentokrát dorazili s ještě posílenějším týmem, rozhodně nepřidala klid náčelníkovi, který sestavoval nominaci.

Ten však ke své práci přistoupil se sobě vlastní svědomitostí a dokázal dát dohromady tým, který nejenže ambiciózním hostům statečně vzdoroval, ale nakonec dokázal vybojovat i důležité tři body.

Hosté působili pohyblivějším a fotbalovějším dojmem a ve chvíli, kdy několik lehkonohých třicátníků zaútočilo na obrannou vazbu řízenou dvakrát tak starým kapitánem, bylo ve vzduchu cítit, že domácí síť se brzy rozvlní. A tak se i stalo – po ukázkové kombinaci hostů skóroval rychlonohý Josef Lemberger-Frisch.

Naštěstí to bylo poprvé a zároveň naposledy, co hosté v tomto zápase skórovali. Domácí do zápasu vložili pověstné srdíčko, a i štěstěna tentokrát stála při nich. Vyšachovaná obrana Jiskry sice několikrát přihlížela, jak hosté orazítkovali konstrukci Noskovy svatyně, a několikrát mířili jen těsně mimo, ale míč už do sítě neprošel.

Do poločasu domácí srovnali zásluhou Tesaře, který skóroval po krásné kombinační akci, jejímž iniciátorem byl rtuťovitý Minařík.

Druhé dějství, zkrápěné červnovým podvečerním deštěm, přineslo ostřejší hru a s ní i sportovní emoce. Šance se střídaly na obou stranách, ale využít dokázal jen jednu – kanonýr Jarda Krakeš, což znamenalo zasloužené, a pro mnohé vzhledem k minulému výprasku na horké půdě pod Ostrým i sladké vítězství.

Hosté výsledek těžko kousali a dlouze ho rozebírali se svěšenými hlavami, ale u piva a výborné klobásy se nakonec vše zapomnělo. Mohlo tak začít společné posezení při sledování kvalifikačního zápasu domácí reprezentace, no a vo tom to je!

Velké poděkování patří Vláďovi Brichcínovi za manažerskou práci, která předcházela tomuto sportovnímu spektáklu, za trenérské vedení zápasu a za poskytnutí pohostinských služeb nejvyšší kvality.

Speciální poděkování patří též paní Červené za vynikající obsluhu a trpělivost, s jakou naslouchá klasickým fotbalovým blábolům – ostatně jako vždy.

Zavzpomínali jsme na staré dobré časy, kdy se takovýchto zápasů odehrávalo bezpočet. Bohužel dnes už jsou spíše výjimkou potvrzující pravidlo.

SG TJ Jiskra Domažlice vs. AH SV Lohberg 2:1 (1:1)

Branky:

Tesař, Krakeš – Josef Lemberger-Frisch

SG TJ Jiskra Domažlice:

Nosek – Váchal P. jr., Rybár P. jr., Vaňek, Krakeš, Frček, Paidar, Šindelář, Minařík, Dufek, Strejc J., Bočan, Tesař, Bláha, Major

Trenér, manažer, číšník, náčelník:

Brichcín

Diváci:

Palovič, Pelnář

Neúplatný sudí:

Ivan Rybár

☆Freitog auf’d Nacht: D’Oid’n von Domažlice gega d’Lohhberger – 2:1 (1:1)☆

Am Freitog is wieda so weit g’wesen: D’Oid-Herrn vo Jiskra Domažlice ham de Spezl’n vom SV Lohberg empfangen. A Klassiker, den ma scho seit Jahr und Tag spuit – mit vui Herz und no mehr Bier hinterher.

De Domažlicer ham no ned vagess’n, wos im Herbst passiert is. Do hams an richtigen Watschn kriagt – des schlimmste Spiel, wos de oide Garde je g’sehn hod. Und wie’s der Deifi so will, samma draufkemma, dass de Lochberger diesmal mit no stärkerer Trupp kemma. Ned grod a Freud für’n Brichcín, unsern Häuptling. Awer da Vláďa is a Hund: Der hod g’werkt, g’schaut und z’sammag’stellt – und zack, steht a Trupp, der ned nur mithoid, sondern a g’winn kann!

Und so samma raus auf’n Platz. De Lohberger san g’rennt wia d’junga Reh, technisch a Wahnsinn. Und dann samma scho b’siegt word’n – de san g’kommen mit ihre flinka Dreißger, und unser Kapitän, der doppelt so oid is, hod bloß no de Händ ausg’streckt. Nach an scheena Doppelpaaaß schiebt da Josef Lemberger-Frisch locker zum 0:1 ei.

Aber dann war Schluss. Des war der erste und letzte Gegentreffer! D’Domažlicer ham ihr Herz in d’Händ g’nommen und zruckg’haut. Mit am bisserl Dusl – Latte, Pfostn, a paar Zentimeter vorbei – aba koa Toa mehr.

Und vorm Pausentee dann da Ausgleich! A bärige Aktion, Minařík hod’s ang’fangt, Tesař hat’s ei’nagelt. 1:1. De Hütt’n is explodiert!

In Halbzeit zwo, unterm Juni-Regen, is dann richtig Pfeffer nei’kemma. Da Kampf is härter word’n, de Emotionen koch’n über. Chancen auf beiden Seiten, oba do hod da Krakeš wieda z’schlogn – unser Goalgetter! 2:1 für uns!

Lohhberg war bedient. Köpfe unten, viel G’ratscht, wenig G’lacht. Aba dann? Dann samma z’sammg’sess’n. A frisches Helles, a g’scheite Wurscht, de Niederlage is schnell vergessen word’n. Und zum Schluss hamma uns z’samm des Spiel von da Nationalmannschaft ang’schaut. Genau so soll’s sei.

A großes Danke an unsern Vláďa Brichcín – Trainer, Manager, Gastgeber, G’sicht vom Verein. Und a extragroßes Vergelt’s Gott an d’Frau Červená – für de guade Bedienung und ihre Engelsgeduld, wenn de oid’n G’schichten vom „damals“ wieder aufkemma.

Mia ham z’rückg’dacht an de guade oide Zeit’n, wo’s so Spui no öfter g’gebn hod. Heit? Eher a Seltenheit – drum g’frein mia uns umso mehr!

SG TJ Jiskra Domažlice vs. AH SV Lohberg 2:1 (1:1)

Toar:

Tesař, Krakeš – Josef Lemberger-Frisch

Spu’ler vo Jiskra:

Nosek – Váchal P. jr., Rybár P. jr., Vaňek, Krakeš, Frček, Paidar, Šindelář, Minařík, Dufek, Strejc J., Bočan, Tesař, Bláha, Major

Trainer, Manager, Wirt, Chef:

Vláďa Brichcín

Zuschauer:

Palovič, Pelnář

Schiri, g’rad und unbestechlich:

Ivan Rybár

By SG TJJiDo

Ostřílení harcovníci nad síly mladíků

V páteční podvečer se na sportovním kolbišti sauna Babylon odehrál tradiční nohejbalový turnaj staré gardy Jiskry Domažlice.

Dorazilo osm borců, a tak se týmy po každém setu měnily, aby si každý vyzkoušel všechny pozice a zahrál si s každým i proti každému.

Vrcholem turnaje byl dvousetový zápas "staří versus mladí". Mladíci sázeli na divokou kartu – dorazivšího univerzála Boráka, který však kvůli naprostému vyčerpání z předchozích exhibičních setů k vlastnímu zápasu nakonec nenastoupil. Byl tak narychlo nahrazen místním odchovancem Rudou Netopýrem.

Mladí kouzelníci se v prvním setu ujali vedení, ale pak otěže zápasu převzali zkušenější borci a dovedli ho do vítězného konce. Stejný scénář se opakoval i ve druhém setu. Vítězství staré gardy bylo zcela zasloužené a nestor Rosťa si tak připsal první body do individuálních statistik.

Videjko zde!

Dále se až do pozdních večerních hodin hrálo exhibičně, a při závěrečném počítání v nálevně sauna téměř každý tvrdil, že odehrál minimálně 10 setů a z toho nejméně 12 vyhrál, no a vo tom to je!

Příště nohejbalové kouzelníky v tuto dobu na tomto místě nejspíš neuvidíte – pravděpodobně budou držet palce A týmu Jiskry Domažlice v boji o body s permoníky z Příbrami na stadionu Střelnice v srdci Chodské metropole.

Staří (60+) vs. Mladí (14–59) 2:0

Staří: Hlaváč, Rybár, P. Major sen.

Mládí: Vlček, Berka, Netopýr

By SG TJJiDo

Tak už se zase vezu

Tak už se zase vezu, říkal si elitní míčový kouzelník staré gardy a ambasador Sazky v jedné osobě Toni Vlčák. Měl tím na mysli, že se veze na vlně pozitivních emocí vyvolaných předchozími sportovními a společenskými událostmi, když rekapituloval uplynulý sportovně-společenský večer na věhlasném kolbišti Sauna Babylon. S  příjezdem k tradičnímu starogardovskému měření sil ale nijak nespěchal – obával se totiž nejistých a chmurných vyhlídek na počasí.

Impuls k odjezdu dostal až po telefonátu s El kapitánem, který mu promptně vysvětlil, že  ani mráz, ani déšť, ani stín, ani pláč na fešáky neplatí a u těch ze stare gardy tuplovaně ne!

Na klasické nohejbalové měření sil se tak dostavilo celkem  osm míčových kouzelníků všech věkových kategorií. Herní klíč byl jasný – stará garda proti „zbytku světa“. Dva zbývající pauzírující „čekatelé“ čas neztráceli a na vedlejších tenisových kurtech bojovali o putovní pohár Rolanda Garrose.

Mladíci v úvodních dvou setech vyhrali shodně 10:9, bohužel však vždy po nevynucených chybách, které produkoval na síti lelkující El kapitáno. To však bylo jen  jejich labutí píseň – od třetího setu totiž převzali otěže zápasu kouzelníci kolem penzionovaného plukovníka Rybára, který dorazil na břehy Černého rybníka ve fantastické formě. Konečný výsledek 6:2 ve prospěch staré gardy dosáhl téměř parametrů debaklu.

Poté se až do setmění hrála jednotlivá exhibiční utkání, v nichž se hráči libovolně promíchávali. Je třeba vyzdvihnout vynikající výsledek Vlčáka, který – alespoň dle vlastního tvrzení – neprohrál jediný set.

Direktoriát turnaje však za suverénně nejlepšího hráče zvolil již zmiňovaného penzionovaného plukovníka Rybára, jenž přítomným ukázal, že nebyl draftován do téměř profesionálního klubu PČR Lokomotive Bahnhof Schwandorf nadarmo. Je ovšem nutno dodat, že s každou další čárkou na konzumačním lístku v nálevně Sauna rostl i počet těch, kteří tvrdili, že neprohráli ani set,  a to exponenciálně!

Přítomní si zde také vyslechli přednášku Lukyho Böhma na téma „Krása a tejpovací páska“ – a poté se mohli i s od smíchu namoženou bránicí vydat k svým domovům.

Tak už se zase vezu, šeptal si tiše ambasador Sazky a mezinárodní manažer mládeže a staré gardy v jedné osobě, když se v záři dálkových světel objevil ukazatel chodské metropole. „A mám jasný plán – žádný do šumu, ale domů, do "pelechu" k mamině, a spát., protože zítra je taky den, no a vo  tom to je.“

Jak budou vypadat výsledky za týden, je ve hvězdách. Jisté je jen to, že se opět sejde několik jedinců staré gardy, aby si v praxi vyzkoušeli, jak jsou na tom se svou kopací technikou. Novinkou bude souběžný turnaj v pétanque žen – partnerek mužů ze staré gardy. Ambasadorem tohoto spektáklu není nikdo menší než levonohý defenzivně-ofenzivní zázrak Hynek „Bohouš“ Berka.

Výsledek: Staří vs. Mladí – 6:2

Staří: Rybár P., Major sen., Vlček, Berka

Mladí: Major jun., Císař, Böhm jun., Böhm sen.

By SG TJJiDo

Best of seven

Páteční podvečer opět patřil měření aktuálních sil kádru staré gardy Jiskry Domažlice v nohejbalových dovednostech.

K mači byli původně registrováni tři nohejbaloví kouzelníci, ale ve finále dorazili pouze dva. Naštěstí se na Babyloně občas dějí zázraky – podobně jako když Babyloňané vyrazí v pěti na fotbalový trénink na levý břeh říčky Zubřiny a dorazí v dvojnásobném počtu.

Po krátkém hledání posil se tedy mohlo začít – klasicky tři na tři, jak to má být. Do hry se nakonec nedostal ani sedmý náhradník, pěvec Rosťa, který sice úpěnlivě prosil o nasazení, dokonce sliboval, že každý vítězný set tria oslaví písní "We are the Champion's" na ukulele, ale bylo to málo platné. Realizační tým totiž vsadil na mladé a neokoukané tváře. Jeho místo tak zaujal mladičký El Kapitáno.

Divácké vstupné se nakonec muselo refundovat, protože se řady tifosi těšily zejména na předem avizovanou „pentikonu SG“ Berryho, který se však těsně před zahájením ohlásil.

První mužstvo staré gardy nastoupilo sebevědomě, ale první dva sety – k velkému překvapení přihlížejících fanoušků – vyhrála rezerva SG. To A-tým pořádně vyhecovalo a dorovnal na 2:2. Mladíci pak opět odskočili na 3:2, a ve 4. setu měl rozhodnutí na hlavě benjamínek El Kapitáno – bohužel ale uklidil míč pouze do sítě. Rozhodoval tak až sedmý set, v němž vítězství urvala rezerva staré gardy.

Pak už mohlo dojít na tradiční koupačku v rybníce. Té se zúčastnil pouze Iceman Bohouš a již vícekrát zmíněný El Kapitáno.

Kulturní vložka se měla konat hned poté, ale bohužel se nedostavil očekávaný Blues Man Kubrt. Zbytek orchestru Melody Boys – tedy harmonikář a dirigent – se rozhodl hudební produkci raději zrušit. Bez hlavního muzikanta si totiž netroufli na instrumentálně náročné kusy jako „Lokni si jako krokodýl“, „Co ste hasiči“ a další.

Poklidnou atmosféru v nálevně Sauna Babylon pak ale narušilo pouze kvílení hasičských sirén. Ty byly přivolány kouřovým senzorem v domácnosti Lukyho – hráče poraženého týmu – který dovolil svému synovi Vikymu (hráči vítězného týmu) oslavit výhru vlastnoručně připraveným steakem, nezbedný synek však při smažení zvolil nadměrně "volume", které i na senzor bylo moc!

Je tedy jasné, že příští nohejbalové klání bude mít spíše benefiční charakter – výtěžek poputuje na uhrazení hasičského výjezdu, no a vo tom to je, takže se, borci SG, hlaste v hojném počtu, ať to nějak "zalepíme."

SG A vs. SG B: 3 : 4

SG A: Váchal P., Berka, Böhm L.

SG B: Major, Böhm V., Ruda

By SG TJJiDo 

Nohejbalová sezóna zahájena

Páteční podvečer bývá tradičně ve znamení aktivit širokého kádru staré gardy Jiskry Domažlice na umělohmotném pažitu na levém břehu říčky Zubřiny. Od května je to však jinak – celá ekipa se přesunula na břehy Černého a Babylonského rybníka, aby zde slavnostně zahájila nohejbalovou sezónu.

V krásném areálu u Sauny na Babylonu se na nohejbalovém kurtu střetl výběr Babylonu s pozdním sběrem staré gardy Jiskry Domažlice.

Už od začátku utkání bylo patrné, kdo bude na hřišti udávat tón. Zkušená stará garda si díky poctivé hře v poli a důvtipu na síti poměrně jednoznačně připsala první dva sety.

Ve třetím setu však došlo k nečekanému výpadku – hráči Jiskry chaoticky prostřídali pozice, čehož mladíci z Babylonu využili a snížili stav na 1:2. Následující dva sety ale opět ovládli „kouzelníci s míčem“ z Domažlic a pojistili si celkové vítězství. Poslední, šestý set skončil těsně ve prospěch Babylonu 10:9 a byl tak už jen kosmetickou úpravou konečného skóre.

Skvělý výkon některých jedinců byl lehce degradován tím, že už byli myšlenkami o krok dále, tedy na tiskovce!

Po zápase si soupeři sportovně podali ruce a přesunuli se do přilehlé nálevny „Sauna“, kde už vystupoval, mimo jiných umělců, i pěvec Rosťa Hlaváč (video zde), který zde sklidil mnohem větší úspěch, než krátce předtím na kurtu, no a vo tom to je, ale jak říká klasik Matulka – příště může být všechno jinak. Jedno je však jisté: herní a otevřený nohejbalový trénink staré gardy Jiskry Domažlice se bude na Babylonu u Sauny konat každý páteční podvečer od 18:30, s následnou „tiskovkou“ a možná i kulturni vložkou, jako tomu bylo tentokrát, v blízké nálevně.

Hned trojitá radost, z vítězství, z pozápasové koupele a z cenných bodů do individuální statistiky!

Výsledek utkání: Babylon vs. SG Jiskra 2:4

Babylon: Hlaváč, Chihuri, Michal

SG Jiskra: Major, Vlček, Ruda

By SG TJJiDo a ChatGBT

Pekař peče housky, uždibuje kousky

Pekař peče housky, uždibuje kousky. Tak určitě tuhle říkanku všichni dobře známe, ale někdy taky pekař umí pořádně kopnout, zejména je-li to v rámci lítého boje o body do individuální statistiky staré gardy Jiskry Domažlice.

Ale pomaly, len pomaly! Páteční večer na umělohmotném pažitu na levém břehu říčky Zubřiny byl opět ve znamení tradičního tréninkového klání širšího kádru staré gardy Jiskry Domažlice a to zejména s ohledem na to, že se blíží přátelská utkání proti týmům, které hrají celkem pravidelně a mají svou kvalitu a i věkový průměr není takový, na jaké jsou starogardisté  Jiskry zvyklí! Rekonvalescent po těžším moribundu a zároveň ambassador Sazky nic nevymýšlel a rozlosoval jedince klasicky, tedy karlovarsky a sám jako lichý sdělil, že bude vždycky hrát s tím, kdo bude vyhrávat.

Začalo se opatrně a Oranjes šli až do dvoubrankového vedení, ale Grasshoppers nesložili kopačky do klína a proměněnou penaltou za tři rohy a dalekonosnou střelou z dálky po předchozí nevyužité kombinační hře soupeře naskok stahovali.  

Pak přišel okamžik, při němž plály emoce. To když se do soupeřova hájemství vydal na svou klasickou spanilou jízdu Kadlecráma, tam už na něj čekal amatérský pekař El Pepino, který  milého Kadlecrámu složil jako hladový vlk mladou srnu. Všem zatrnulo a to zejména díky tomu, co se nedávno stalo olomouckému Klimentovi. Ale Kadlecrámovi jihoamerické kosti mají tužší kořínek, takže tento vyskočil jako mladý jelen v říji. Likvidační zákrok ale nemohl zůstat bez odezvy, z tábora Oranjes se okamžitě ozvalo:

"Jasná penalta!"

"Od kdy se za fauly kopou penalty?"

"Přesně ode dneška a červenou kartu nevidíš jenom proto, že nás je opravdu málo!"

Sám téměř popravený penaltu bezpečně proměnil a Oranjes opět odskočili. Pak převzal otěže zápasu a s tím i odpovědnost elitní trenér dorostu Rejhtárek, který postupně předvedl celou škálu způsobů, jak dosáhnout branky.

Nejprve došlo k trmě vrně před brankou Oranjes, ale cestě do sítě koženému slunci zabránil pohotový El kapitáno, z tábora soupeře se ozvalo:

"Byla tam ruka, jasná penalta!"

"Od kdy se kopou penalty za ruce?"

"Ode dneška!"

Je s podivem, že El kapitáno nejenže  ruku přiznal, ale s provedením pokutového kopu, který bezpečně proměnil právě výše zmiňovaný Rejthárek, i souhlasil.

Grasshoppers snížili a nemuseli se nutně hnát do útoku, ale nedalo jim to a tiki-taka fotbalem zavřeli oranžové v jejich obranné ulitě. Přesto došlo ke ztrátě balónu, čehož využil Rejthárek, a střelou přes celé hřiště rozvlnil síť a srovnal skóre.

Běžely poslední minuty, když kdo jiný než Rejthárek napřáhl k pořádné pumelici a trefil nejvzdálenější růžek El kapitánovy svatyně – pavoučí rodinka se tam už asi nikdy nevrátí. Grasshoppers, ač celý zápas tahali za kratší konec pověstného provázku, šli do vedení.

Zbývaly poslední sekundy, když vzal odpovědnost na sebe železný rudý kůň Berry a téměř z nulového úhlu propálil skoprnělého gólmana soupeře. Že to bylo v čase 59:59? Pravidelné čtenáře tohoto webu to jistě nepřekvapí!

Výsledkem byla spravedlivá dělba bodů, stvrzena podáním rukou, a pak už se spěchalo do chladivé sprchy a na tiskovku ke kulináři. Tam se samozřejmě řešilo „co by bylo, kdyby“, ale jak praví klasik – na to se fotbal nehraje. Příště to bude zase jiná kapitola, začínat se bude za stavu 0:0 a hrát se bude na dvě brány, no a  vo tom to je!

Oranjes vs Grasshoppers 7:7

Oranjes:

Major, Kadlec, Bočan

Grasshoppers:

Rejthar, Velfl, Paidar

Střídající:

Ambassador Sazky, Vlček

By SG TJJiDo a ChatGBT

Dejte jim bůra

Páteční pozdní večer na umělohmotném pažitu na levém břehu říčky Zubřiny patřil tradičnímu fotbalovému El Clásicu, kdy hostující borci z Pocínovic vyzvali domácí starou gardu Jiskry Domažlice. 

Domácí skládali svůj kádr jen s velkými obtížemi – celý týden přicházely omluvenky kvůli zranění, nemoci či pracovní vytíženosti. Některé hráče navíc postihlo "babylonské zmatení jazyků" – slíbili účast, ale nedorazili, nebo se dokonce zaregistrovali a stejně se neukázali.

Není nutno klopit zraky, zrodily se tu pro soupeře i horší výsledky!

To však realizační tým staré gardy nerozhodilo – obratně draftoval pár nadějných jedinců přímo z tábora soupeře. Dva dorostenci, kteří za mateřský klub dosud neodehráli jedinou minutu v mužské kategorii, se nakonec stali hrdiny večera. Svým výkonem pomohli porazit vlastní klub.

Začalo se opatrně, ani jeden tým nechtěl riskovat a soustředil se na defenzivu. 

Skóre otevřel soupeř: po levé straně předběhl hbitý útočník jinak výborně hrajícího Dufka a křižnou hned první střelou překonal Hojdu, který jinak svou svatyni střežil jako oko v hlavě.

Poté začal úřadovat dvaaosmdesátiletý útok (17 + 65 let), z něhož o něco mladší Vyhnánek srovnal skóre. Následně převzala otěže hry "heptikona" Jiskry – Libor "Berry" Bočan – a poslal domácí do poločasového vedení 2:1.

Na začátku druhé půle Bočan zkompletoval čistý hattrick a když se střelecky přidal i benjamínek Šup, tribuny se dočkaly vysněného „bůra“. Předchozí dalekonosná střela soupeře, která doslova vyhnala pavoučí rodinku z rohu branky, konečný výsledek jen kosmeticky upravila.

Výsledek 5:2 pro domácí je možná krutý pro hosty, ale patří jim velké uznání – dorazili v plném počtu a ještě zapůjčili dva své nadějné hráče. 

Na druhé straně  jiní fotbaloví kouzelníci by za takový výsledek byli rádi, třeba takoví Babyloňané by o tom mohli dlouhé hodiny vyprávět.

Z domácích je kromě gólového hrdiny Bočana třeba vyzdvihnout i strážce svatyně Míru Hojdu, jenž polapil řadu ošemetných střel. Znal rozměry své brány hodně dobře, takže ji několikrát nechal rozeznít jako zvonkohru na pražské Loretě. Výtečně si vedl i pracovitý "Pídy" Paidar ve středu pole – i ve svém věku běhá jako Emil Zátopek v dobách své největší slávy, ne-li víc.

Kdo brání, nevěří svému gólmanovi, k čemuž se naštěstí obranná vozba okolo El kapitána moc často nesnižovala!

Na levém beku pak exceloval Kadlecráma se svým jihoamerickým přístupem – přes jeho prostor se soupeř k ohrožení branky prakticky nedostal.

Na tiskovce u Filuty zhodnotil Bery utkání (ZDE) a rovnou mu byla předána i cena „Buchta zápasu“ z rukou samotného autora – pekaře El Pepína i s mottem, co jsme si upekli, to si i sníme, no a vo tom to je!

Jak to bude příště? To se zatím neví, ale podle klasika Dušana Matulky to bude určitě zase všechno jinak.

SG Jiskra Domažlice – TJ Sokol Pocínovice 5:2 (2:1)

Sestava SG Jiskra Domažlice: Hojda – Kadlec, Major, Dufek – Vyhnánek, Paidar, Frček, Bočan – Šup, Velfl

Branky: Bočan 3, Šup, Vyhnánek – Novák, Geiger

By SG TJJiDo a ChatGBT

Zrodila se hvězda

Ano, lépe řečeno, zrodila se ikona staré gardy, neboť v této sezóně Pepa Velfl jako první dosáhl kladného poměru výher a proher při minimální účasti alespoň v deseti zápasech. Páteční příjemný podvečer na levém břehu říčky Zubřiny, byl opět ve znamení tradičního měření aktuálních fotbalových sil staré gardy Jiskry Domažlice. Opět vypomohli více než spolehliví Babyloňané, kteří před nastávající sezónou nenechávají nic náhodě a pátky trénují dvojfázově. Nejprve se na hřišti u Bybylonského rybníka objevili čtyři borci, aby se pak indiánským během přes Dmout přesunuli do chodského fotbalového svatostánku, ale to již v dvojnásobném počtu. Došlo tedy k podobnému zázraku, jaký probíhá například při starogardovském řízkobraní, kdy mísa plná řízků během několika málo minut beze stopy mizí, ačkoliv ze starogardistů po 17:00 nikdo nejí. Zázraky se dějí, i při fotbale.

Vzhledem k tomu, že se pro nemoc nemohl dostavit zástupce Sazky, proběhlo losování křišťálově čistě a bez nervů! Grasshoppers drželi balón, solidně kombinovali a šli i zaslouženě do vedení, pak ale usnuli na vavřínech a nechali se ukolébat uspávací taktikou soupeře. Z ní následovaly kontry jako blesky z čistého nebe v provedení Pepína, Kadlecrámy a dalších, a tak se skóre přehouplo na 4:2 ve prospěch Oranjes. Grasshoppers vyslali tedy strážce svatyně El Kapitána na hrot a doufali v obrat, který ale nepřišel. Naopak, soupeř přidal ještě jednu branku a tak se závěrečným hvizdem šlo do chladivých sprch s celkovým skórem 5:2 pro Oranjes.

Ikona SG

Na tiskovce U kulináře projevil stejně tak jako na hřišti svou aktivitu Pepíno, když se pustil do objednávání veselých kalíšků a to ještě ani  neni známo, zda už srovnal hráběmi psanou účtenku U Filuty od minule. 

"Cože, Pepa ikona?"

Důvod byl jasný – nedávné jmeniny a také již více zmíněný titul ikona staré gardy (více zde). Je třeba se držet v kladných číslech, ale současná forma a rozpoložení, v jakém nastupuje do každého utkání, to je věc očekávatelná. Bude-li to tak pokračovat dál, očekávejme, že někdy kolem roku 2032 se bude moci nechat titulovat heptikonou, jako aktuální držitel tohoto oslovení Berry. 

"Jde si za tím poctivě od začátku sezóny!"

Ale příště, jak praví klasik Matulka, to bude zase úplně jiná písnička, neboť začínat se bude za stavu 0:0 a hrát se bude celých 60 minut. Zda se na tréninku opět objeví bájní Babyloňané, je ve hvězdách. No a vo tom to je!

Oranjes vs. Grasshoppers 5:2

Oranjes: Vinopal - Velfl, Kadlec + 4 Babyloňané 

Grasshoppers: Major - Bočan, Váchal, Pajdar + 3 Babyloňané

By SG TJJiDo a ChatGBT

El kapitáno a spol. rozebrali babylonskou věž jako domeček z karet

Po závěrečném hvizdu se mezinárodní manažer mládeže a staré gardy Tonda Vlček zeptal: „Kolik že to vlastně skončilo?“ „Muselo to být minimálně 10, protože na pět gólů jsem přihrál a pět jsem dal,“ dodal se skromností sobě vlastní El kapitáno.

Pravda, borci z periferie na umělohmotném pažitu na levém břehu říčky Zubřiny tento krásný fotbalový večer velkou díru do fotbalového světa opravdu neudělali, ale na druhou stranu získali spoustu cenných zkušeností, které se jim v jejich soutěži budou zcela určitě hodit. Borci obou stran se před zápasem domluvili na maloformátovém utkání, kdy na obou stranách hrálo osm borců, a domácí před zápasem draftovali do své branky velezkušeného Chihuriho, který teprve před nedávnem dosáhl věku, který ho opravňuje nastupovat za starou gardu (ročník 1960). Malinkým problémem byla velikost branek, neboť nejprve byly instalovány ty o šířce 3 m, ale domácí to reklamovali, protože se domnívali, že tak výtečnému gólmanovi, jakým soupeřův Jiří Nosek bezesporu je, nebudou schopni na tuto branku poslat kožené slunce za jeho záda. Promptně byly instalovány branky o šíři 5 m a mohlo se jít na věc.

Hned od začátku se začalo ukazovat, kdo bude pánem večera a kdo pravděpodobně bude tahat za delší konec onoho pověstného provázku. Stará garda zkušeně kombinovala a v osobě hráče Koreluse, který se hned na úvod blýskl hattrickem, začala i odpočítávat skóre. Poté předvedl svou chladnokrevnost Jihoameričan v barvách staré gardy Kadlecráma, který z pozice levého beka vyrazil před soupeřovu svatyni a kožené slunce neomylně uklidil za záda zkoprnělého strážce soupeřovy svatyně. To už bylo 4:0. Když se mezi střelce zapsali i Tesař s Bočanem, soupeř se začal oklepávat a začal pomýšlet na zvrat utkání, s čímž ale nebyl srozuměn do té doby fotbalově dřímající El kapitáno, který teprve spřádal plány, jak naleptat obrannou vazbu hostujících borců. Nejprve pět gólů připravil svým spoluhráčům svými nezištnými finálními přihrávkami servírovanými jako na zlatém podnose, a pak začal úřadovat i střelecky. Jedním čistým hattrickem opepřeným ještě dvěma brankami navrch, jeden gól levou, jeden hlavou, a tři pravačkou. Teprve za stavu 10:0 se konečně hostujícím borcům podařilo překonat výtečného Chihuriho v brance, a to střelcem Milanem Kurážem. V tuto dobu již pravděpodobně probíhá mimořádné zasedání zastupitelstva jeho obce o vybudování sochy v nadživotní velikosti, která bude upomínat na tento slavný moment.

Výsledek 13:1 v neprospěch soupeře se zdá být krutý, ale plně odráží obraz hry, který se tohoto památného fotbalového večera odehrával na umělohmotném pažitu. Soupeř ale hlavu sklánět nemusí, protože jeho výkon už se může jenom zlepšovat, navíc mu patří velké poděkování za to, že už potřetí našel cestu na levý břeh říčky Zubřiny a jenom díky němu mohla proběhnout tři krásná fotbalová utkání, i když jeho hráčům osobně to příliš asi velké radosti nepřineslo.

Vše bylo zapomenuto vzájemnou gratulací a uznáním fotbalových kvalit soupeře a odebráním se do chladivých sprch.

Opět jsme byli svědky nepochopitelného úkazu, nikdo z kádru SG nejí po 17:00, ale řízečky zmizely záhadně během 60 minut

Tiskovka v nálevně u Filuty už měla zcela jiný náboj. Domácí i soupeř se postavili tváří v tvář krásně do zlatova osmaženým řízečkům, které připravil Jirka Schlägel, za což mu patří též velké díky. A tak se mohlo jíst, pít, hodovat a hlavně diskutovat o fotbale. No a vo tom to je. Ale příště, jak praví klasik Matulka, to může být zase úplně jinak, protože tradiční fotbalové klání staré gardy začne karlovarskou losovačkou, úvodním skóre 0:0, a rozhodnutí budeme znát až po dlouhých bojem vykoupených 60 minutách.

SG TJ Jiskra Domažlice vs. TJ Sokol Babylon 13:1 (7:0)

Sestava staré gardy Jiskry Domažlice:

Chihuri - Vinopal, Vlček, Rejthar, Kadlec, Tesař, Korelus, Bočan, Major

Branky:

Major 5, Korelus 4, Tesař 2, Bočan, Kadlec

 Střelec soupeře:

Milan Kuráž

Pepíčkovi k jeho svátku jen to nej, video zde!

Josef, až budeš na fotbale, stav se za paní Červenou.

By SG TJJiDo a ChatGBT

Manažerů není nikdy dost!

Věčně tady nebudou! Ano, právě to si nejspíš řekli míčoví kouzelníci od břehů Bybylonského a Černého rybníka po poslední lekci fotbalových pokrokových zkušeností, která jim byla zdarma udělena hráči staré gardy Jiskry Domažlice během posledního vzájemného měření aktuálních fotbalových sil. Ačkoliv ne úplně zdarma, každý veřejný trénink SG je pro všechny účastníky zpoplatněn symbolickou částkou 50 Kč.

Musíme toho využít a stále čerpat, dokud jí to jde! Ovšem, vzhledem k onomu pověstnému zmatení jazyků, není jednoduché se s Babyloňany na něčem dohodnout. Zatímco hrající manažer Jindra Beňušík deklaroval, že nebude přítomen a tudíž jakákoliv účast Babyloňanů na tradičním pátečním tréninku staré gardy je vyloučena, jiný manažer, Kuba Váchal, který má na starosti komunikaci s fotbalovým podhoubím Babyloňanů, naopak prohlásil, že by se několik Babyloňanů mohlo pravděpodobně v pátek na tréninku SG objevit. A skutečně, v pátek vyrazily různé skupinky indiánským během směrem k bájnému umělohmotnému pažití na levém břehu říčky Zubřiny. Jedna skupinka mířila tradičně přes Dmout, druhá se vydala cestou přes Pelechy. Prý je to sice dál, ale za to  horší cesta, naštěstí vytáhla jen tak mimochodem z brlohu místního domorodce Michala Tesaře, který  se mohl díky své vitalitě zcela jistě hodit.

Naštěstí nějací místní i přespolní fotbalisté dorazili, mohlo se tedy přistoupit k věci. 

Pravidelný čtenář jistě tušil, že následovala Karlovarská losovačka, a kupodivu se v řadách Grasshoppers objevili samí Babyloňané, zatímco v řadách Oranjes zase hráči širšího kádru staré gardy. Inu, překvapení se dějí, a to nejen ve fotbale! Garda nelenila a okamžitě se pustila do fotbalového kvapíku, kdy tribuny nadchly dva nádherné góly Michaela Magika, které byly téměř oslavnou ódou na téma obejítí  protihráče a přesného zakončení. Babyloňané, zejména jádro, které se asi nedopatřením nebo omylem ocitlo v dresech zelené barvy – tedy trio Váchal, Tesař a El kapitano junior – začalo pomalu, ale jistě zvedat hlavu a pomalu se dostávalo pod kůži skálopevné obraně, kterou dirigoval ve své svatyni zalezlý El kapitáno senior. Borci v tílkách barvy rozkvetlého vlčího máku se sice dostali do pohodlného vedení 4:2, ale to už byla pouze labutí píseň tohoto večera, neboť kobylky začaly ve finále zvedat hlavu a zlobit pořádně kousat. Konečný stav 6:6 byl pravděpodobně spravedlivým výsledkovým vyústěním tohoto večera, a Magic Michael může jen zpytovat svědomí, že kromě svých gólů si na levém břehu říčky Zubřiny zahrál tak trochu na Loretu, když třikrát nechal rozeznít brankovou konstrukci. Z několika provedených penalt, za tři rohy nebyla proměněná ani jedna, ale ta v podání mezinárodního manažera mládeže a losování všeho druhu, Tondy Vlčka, tyčku téměř olízla. Ale večer na tiskovce u Kulináře, kterou zajistil a domluvil manažer tiskovek, Venca Pelnář, to už bylo zase o něčem jiném. Minulost byla tabu a hledělo se do zářivé budoucnosti: další zápas proti Babyloňanům, následné posezení u Filuty, za znění tklivých písní v podání Melody Boys, a k tomu bájné Milanovy řízečky, no a vo tom to je.

Tak jakpak se to asi nalosuje příště?

Oranjes vs. Grasshoppers 6:6 (4:2)

Oranjes:

Major sen., Rejthar, Vlček, Dufek, Bočan, Vaněk, Bebrukarklis

Grasshoppers:

Nosek, Váchal, Major jun., Tesař, Nožíř, Felix, Královec J.

By SG TJJiDo

Teď všichni Babyloňané...

Teď všichni Babyloňané se za nás pomodlí, kdo táhneš s míčem na umělku, rozluč se s pohodlím, takto nějak začíná známá countryová píseň nebo nějak podobně a podobně to začalo tentokrát při tradičním měření sil staré gardy Jiskry Domažlice, ale ne mezi sebou, nýbrž proti zmiňovaným Babyloňanům. Ti se totiž v rámci přípravy na nadcházející jarní část sezóny domluvili na improvizovaném přátelském utkání s domácími míčovými kouzelníky dříve narozenými.

Babyloňané, v rámci utužení kondice, dorazili do Domažlic ze své obce indiánským během, a než nastoupili na umělohmotný pažit, dali si pod vedením svého přísného hrajícího manažera Jindry Beňušíka žabáky na Vavřineček a zpět. Před zápasem došlo k tradu, kdy byl zkušený obránce staré gardy Kuba Váchal vyměněn za mladého nadějného brankáře Jirku Noska, a mohlo se jít na věc.

Kouzelníci z periferie začali z ostra a hýřili vířivým pohybem, při němž měnili své pozice, ale často ztráceli míč. Ani domácí se však nedokázali prosadit dlouhodobější a smysluplnější kombinací, a tak sázeli na rychlé brejky, které se v podobě El kapitána  juniora i poměrně často vyplácely. A když jeho počiny doplnili střelecky i ostřílení harcovníci Pídy a Michael Magic, zrodil se ne překvapivý výsledek 5:0 pro domácí.

Borci si vzájemně uznali kvality potřesením rukou a mohli se odebrat do chladivých sprch.

Část starogardistů se odebrala do sokolské nálevny, kde se řešili fotbalové záležitosti a také lehce se oslavil nedávný svátek  opory SG a trenéra dorostu v jedné osobě.

"Berry, ten Chihuri by se nám fakt hodil, ale nevím, jestli se ještě vejde do dorosteneckého věku, ale to nasazení tam pořád je!"

Babyloňané odbíhali zpět do své domoviny, tentokrát již s čelovkami na hlavách, protože v noci lesy okolo Babylonu nejsou zrovna nejsvětlejší. Byli spokojeni, protože si uvědomovali, že taková setkání s fotbalovou kvalitou je mohou posunout dál, což se jim v jejich soutěži bude náramně hodit. Bylo domluveno, že toto pro obě strany přínosné měření sil určitě nebylo poslední, no a vo tom to je!

SG Jiskra Domažlice vs. TJ Sokol Babylon 5:0

Sestava SG Jiskry Domažlice:

Nosek - Major sen., Rejthar, Vaněk, Velfl, Paidar, Major jr., Královec 

Branky:

Vaňek, Paidar, Major jr. (3)

Kobylky kousaly, ale až U Kulináře

Páteční podvečer na levém břehu Zubřiny neznamená nic jiného než poměření aktuálních fotbalových sil širšího kádru staré gardy Jiskry Domažlice, a to v počtu celého tuctu.

A už je tu opět Karlovarská losovačka, od níž dává ruce nejen zástupce Sazky, soudruh Talíř, ale i celá asijská sázkařská mafie. Mezinárodní manažer mládeže a staré gardy pobíhá s několika pytlíčky naplněnými žlutými a červenými kostkami, jako kdyby se mělo rozlosovávat postavení cvičenců spartakiády na Strahovském centrálním stadionu. Po několika dlouhých minutách vychází najevo, že se opět v jednom mužstvu setkají staří harcovníci.

„Milánku kamaráde, můžeš mluvit?“ „Moc ne, Ivánku kamaráde, protože po mně kouká Pepíno a určitě chce odkoukat nějaké naše taktické záměry.“ „Milánku, kamaráde, konečně spolu, konečně si dojdeme pro nějaké body?“ „Co?" "Tak určitě. Jako tenkrát v pětačtyřicátým v baráži o postup z céklase, mezi Katzenrohrbachem a Kirchenrohrbachem.“ „Milánku, kamaráde, to se asi pleteš, to nebylo v pětačtyřicátým, myslím, že o něco později, ale o moc určitě ne. Ale co bylo, bylo, terazky som majorom já, máme na sobě stejné zelené bundošky, a těm oranžovým kouzelníkům pořádně rozjedeme sandál.“

Grasshoppers začali opravdu koncentrovaně a systematicky naleptávali obranné postavení oranžových a dostali se, a to zejména v osobě Beryho, do několika nebezpečných zakončení (celkem 3), ale síť za  svatyní, kterou hlídal jako oko v hlavě Vlčák, nerozvlnili. A tak přišlo na přetřes klasické: „Nedáš, dostaneš,“ a zelení si vstřelili téměř vlastní dva góly a začalo se nad jejich fotbalovými akcemi smrákat. Museli bušit a s přibývajícím časem stále chaotičtěji do pevné obrany, z níž soupeř vyrážel k smrtícím kontrům a tak není divu, že těsně před koncem mače skóre vzrostlo na hrozivých 10:0 ve prospěch oranžových. A to ještě Vlčák neproměnil dvě penalty za dvakrát tři rohy.

Pak ale přišla nejkrásnější akce utkání, kdy ťukes na jeden dotek, který tentokrát nebyl svázán klubismem, v provedení Pídy - Bery zakončoval druhý jmenovaný uklizením koženého slunce do odkryté Vlčákovy svatyně. To už ale byla jen labutí píseň tohoto večera. Soupeři si na znamení uznání svých nesporných kvalit podali ruce a odebrali se do chladivých sprch katakomb tribuny stadionu.

Na tiskové konferenci U kulináře už to bylo zase o něčem jiném. Ještě se tu a tam řešily nějaké ty nepodstatné detaily těsné prohry, ale tuto konverzaci stále více začala překrývat zhmotňující se představa blížícího se prvního mistrovského utkání v tomto roce, který se hraje mezi starou gardou Jiskry Domažlice a silným celkem SK Pašík v rámci letošního Masopustu. Začíná se za stavu 0:0, ale z analýz víme, že v těchto měřeních sil měla stará garda většinou navrch, a myslíme si, že ani letos tomu nebude jinak. I když, jak jistě dobře všichni víme, klasik Matulka by s tímto tvrzením asi zcela nesouhlasil. No, a vo tom to je.

Oranjes vs. Grasshoppers 11:1

Oranjes: Vlček - Rejthar, Tesař, Dufek, Vaněk, Velfl

Grasshoppers: Vinopal - Major, Váchal, J. Paidar, Frček, Bočan

By SG TJJiDo

Začalo to jako nikdy, skončilo to jako vždycky

Páteční chladivý podvečer na levém břehu říčky Zubřiny neznamená nic jiného než tradiční měření aktuálních fotbalových sil borců širšího kádru staré gardy Jiskry Domažlice.

Nejprve proběhla obávaná karlovarská losovačka, od jejíhož provádění dávají ruce pryč nejen zástupci Sazky, ale i asijská sázkařská mafie. Nejprve se losovali šedesátníci (ročníky 1963 a 1964), poté padesátníci (ročník 1960) a tak dále a tak dále.

El kapitáno se smutně naklonil k internacionálovi z Julisky a pronesl:

"My už si spolu asi nikdy nezahrajem a já už v této pětiletce nejspíš žádné body nezískám."

Milda na to reagoval slovy:

"Jsme liší. Jsem zvědav, u koho nastoupí Tonda. Tam, kde jich je míň, to zcela určitě nebude!"

Hned zkraje se šlo na věc. Zelení zaveleli k útoku a vyslali první propagační střelu na branku ne zcela koncentrovaného El kapitána. Ta zapadla do nejzazšího rohu jeho svatyně, kam se pavoučí rodinka už zcela jistě nevrátí.

Oranjes, hrající o jednoho méně, se snažili, ale rychlé kontry soupeře způsobily, že skóre narůstalo hrozivým tempem až na poločasových 0:4.

Po přestávce oranžoví proměněnou penaltou a filigránskou "zidanovkou" Frčkovou vykřesali jiskřičku naděje a dostali se na dostřel dvou branek. Pak ale přišla situace, která veškeré snahy o dorovnání nebo dokonce obrat překazila.

Michael Magic se ocitl v téměř neřešitelné situaci – u rohového praporku, zády k bráně, měl kožený nesmysl jako přilepený k noze a doráželi na něj hned dva soupeři. Přesto se jako lasička prosmýkl podél lajny a předložil míč jako na zlatém podnose pokladnímu Dufkovi, který předtím zahodil více šancí než bába odpadků do koše.

Stav 5:2 pro Grasshoppers ale nebyl konečný. Dvojice Michael Magic & Pekař Pepíno, přezdívaná "kamarádi do deště" pro svou nadstandardní náklonnost nejen na umělohmotném pažitu, ale i mimo něj, si několikrát vyměnila míč na jeden dotek, až dezorientovaná obrana Oranjes nevěděla, kde jí hlava stojí.

Navíc se ještě zranil míčový kouzelník Günter Bittengel, na nějž oranžoví nejvíce spoléhali. To znamenalo definitivní konec jakýchkoli nadějí na úspěšný obrat.

Pak však nastala situace, kterou bychom na našich kolbištích do budoucna neradi vídali – mezinárodní manažer mládeže a staré gardy v zeleném dresu zamířil svůj lob téměř přes celou hrací plochu do odkryté brány soupeře, který měl již dva zraněné hráče a hrál v početní nevýhodě. To vyvolalo neadekvátní reakci El kapitána, který už měl i tak nervy na pochodu:

"Antoníne, topiči elektrárenský, nepřikládej pod kotlem! Vždyť dobře vidíš, že nás je méně, a navíc máme mezi sebou zraněné jedince!"

V úplném závěru opustil zelenou klec její strážce – internacionál z Julisky – a na jeho místo nastoupil mezinárodní manažer mládeže a staré gardy, což Oranjes pochopili jako signál k útoku. Berry "Kuchta" dvěma góly alespoň kosmeticky upravil skóre, které i tak zavánělo debaklem.

Berry má se svým ligovým vzorem společné nejen schopnost rozvlnit síť soupeře, ale i chovatelskou vášeň. Zatímco však jeho slavnější kolega chová kura domácího, Berry se pyšní úspěchy s žižkovským strakáčem. Zde má mírně navrch se volnočasovými aktivitami svých chovanců, neboť zatímco Kuchtovi kuři si nedokážou ještě ani zavázat kopačky, Berryho strakáči si umí přihrávat už na jeden dotek. Navíc někteří z toho nepovedeného dvojnohého vrhu prý dokonce i žonglují!

Poté, co zvon na druhém břehu říčky Zubřiny odbyl půl devátou, podali si soupeři ruce a odebrali se do chladivé sprchy. Noc byla však ještě mladá, a tak se část účastníků přesunula na všesokolský slet mladých sokolíků i dravců těžšího kalibru do Sokoláku.

Zde se do ofenzivy dostal internacionál z Julisky, Milda Vinopal, který objednal pár žejdlíků zlatavého moku, nějakou tu Republiku, a pak zavelel:

"Ubrousku, prostři se – kuřecími řízky, vepřovými řízky, chlebem a okurkou!"

A tak se také stalo. Přestože všichni tvrdili, že po páté hodině už nic nejedí, řízky mizely podezřele rychle. Kolem jedenácté zůstaly na stole už jen dva – a náhle se, jako na zavolanou, objevil potulný šumař Rosťa Hlaváč, který je jako valentýnský prezent pro svou partnerku s radostí přijal.

Následoval rychlý přesun do Verdi, kde veselice pokračovala. Zde už náš šumař své umění neskrýval, opřel se do strun svého ukulele a začala jihnout srdce nejedno z návštěvníků. Hrály se zejména písně na přání oslavence:

"Tak už mě má holka mává,"

"Já si kroužím, já si létám,"

"Tak už jsem ti teda fouk."

Byl to nádherný večer. Začal jako nikdy, ale skončil jako vždycky. Ale příště, jak praví klasik Matulka, to může být zase všechno jinak. A určitě i bude, protože umělohmotný pažit vystřídá ledová tříšť a dunění mantinelů. A půlnoční vyústění? Opět ve Verdi! No a vo tom to je.

Grasshoppers vs. Oranjes 10:4 (4:0)

Grasshoppers: Vinopal (26) – Vlček, Váchal J., Vaněk, Velfl, Dufek

Oranjes: Major – Bittengel, Bočan, Frček, Paidar

Milánku, Milane....chvalozpěv na YouTube

By (ne)umělá (ne)inteligence staré gardy Jiskry Domažlice