Jako za starých dobrých časů
V páteční podvečer došlo ke klasickému tradičnímu měření sil mezi domácí starou gardou Jiskry Domažlice a hostujícími borci z pod Ostrého, tedy Lohbergu.
Domácí měli ještě v živé paměti podzimní zápas z minulého roku, kdy inkasovali nejtvrdší direkt v podobě historicky nejhoršího výsledku, jaký stará garda kdy uhrála – výkon, který měl parametry totálního debaklu. A skutečnost, že hosté tentokrát dorazili s ještě posílenějším týmem, rozhodně nepřidala klid náčelníkovi, který sestavoval nominaci.
Ten však ke své práci přistoupil se sobě vlastní svědomitostí a dokázal dát dohromady tým, který nejenže ambiciózním hostům statečně vzdoroval, ale nakonec dokázal vybojovat i důležité tři body.
Hosté působili pohyblivějším a fotbalovějším dojmem a ve chvíli, kdy několik lehkonohých třicátníků zaútočilo na obrannou vazbu řízenou dvakrát tak starým kapitánem, bylo ve vzduchu cítit, že domácí síť se brzy rozvlní. A tak se i stalo – po ukázkové kombinaci hostů skóroval rychlonohý Josef Lemberger-Frisch.
Naštěstí to bylo poprvé a zároveň naposledy, co hosté v tomto zápase skórovali. Domácí do zápasu vložili pověstné srdíčko, a i štěstěna tentokrát stála při nich. Vyšachovaná obrana Jiskry sice několikrát přihlížela, jak hosté orazítkovali konstrukci Noskovy svatyně, a několikrát mířili jen těsně mimo, ale míč už do sítě neprošel.
Do poločasu domácí srovnali zásluhou Tesaře, který skóroval po krásné kombinační akci, jejímž iniciátorem byl rtuťovitý Minařík.
Druhé dějství, zkrápěné červnovým podvečerním deštěm, přineslo ostřejší hru a s ní i sportovní emoce. Šance se střídaly na obou stranách, ale využít dokázal jen jednu – kanonýr Jarda Krakeš, což znamenalo zasloužené, a pro mnohé vzhledem k minulému výprasku na horké půdě pod Ostrým i sladké vítězství.
Hosté výsledek těžko kousali a dlouze ho rozebírali se svěšenými hlavami, ale u piva a výborné klobásy se nakonec vše zapomnělo. Mohlo tak začít společné posezení při sledování kvalifikačního zápasu domácí reprezentace, no a vo tom to je!
Velké poděkování patří Vláďovi Brichcínovi za manažerskou práci, která předcházela tomuto sportovnímu spektáklu, za trenérské vedení zápasu a za poskytnutí pohostinských služeb nejvyšší kvality.
Speciální poděkování patří též paní Červené za vynikající obsluhu a trpělivost, s jakou naslouchá klasickým fotbalovým blábolům – ostatně jako vždy.
Zavzpomínali jsme na staré dobré časy, kdy se takovýchto zápasů odehrávalo bezpočet. Bohužel dnes už jsou spíše výjimkou potvrzující pravidlo.
SG TJ Jiskra Domažlice vs. AH SV Lohberg 2:1 (1:1)
Branky:
Tesař, Krakeš – Josef Lemberger-Frisch
SG TJ Jiskra Domažlice:
Nosek – Váchal P. jr., Rybár P. jr., Vaňek, Krakeš, Frček, Paidar, Šindelář, Minařík, Dufek, Strejc J., Bočan, Tesař, Bláha, Major
Trenér, manažer, číšník, náčelník:
Brichcín
Diváci:
Palovič, Pelnář
Neúplatný sudí:
Ivan Rybár
☆Freitog auf’d Nacht: D’Oid’n von Domažlice gega d’Lohhberger – 2:1 (1:1)☆
Am Freitog is wieda so weit g’wesen: D’Oid-Herrn vo Jiskra Domažlice ham de Spezl’n vom SV Lohberg empfangen. A Klassiker, den ma scho seit Jahr und Tag spuit – mit vui Herz und no mehr Bier hinterher.
De Domažlicer ham no ned vagess’n, wos im Herbst passiert is. Do hams an richtigen Watschn kriagt – des schlimmste Spiel, wos de oide Garde je g’sehn hod. Und wie’s der Deifi so will, samma draufkemma, dass de Lochberger diesmal mit no stärkerer Trupp kemma. Ned grod a Freud für’n Brichcín, unsern Häuptling. Awer da Vláďa is a Hund: Der hod g’werkt, g’schaut und z’sammag’stellt – und zack, steht a Trupp, der ned nur mithoid, sondern a g’winn kann!
Und so samma raus auf’n Platz. De Lohberger san g’rennt wia d’junga Reh, technisch a Wahnsinn. Und dann samma scho b’siegt word’n – de san g’kommen mit ihre flinka Dreißger, und unser Kapitän, der doppelt so oid is, hod bloß no de Händ ausg’streckt. Nach an scheena Doppelpaaaß schiebt da Josef Lemberger-Frisch locker zum 0:1 ei.
Aber dann war Schluss. Des war der erste und letzte Gegentreffer! D’Domažlicer ham ihr Herz in d’Händ g’nommen und zruckg’haut. Mit am bisserl Dusl – Latte, Pfostn, a paar Zentimeter vorbei – aba koa Toa mehr.
Und vorm Pausentee dann da Ausgleich! A bärige Aktion, Minařík hod’s ang’fangt, Tesař hat’s ei’nagelt. 1:1. De Hütt’n is explodiert!
In Halbzeit zwo, unterm Juni-Regen, is dann richtig Pfeffer nei’kemma. Da Kampf is härter word’n, de Emotionen koch’n über. Chancen auf beiden Seiten, oba do hod da Krakeš wieda z’schlogn – unser Goalgetter! 2:1 für uns!
Lohhberg war bedient. Köpfe unten, viel G’ratscht, wenig G’lacht. Aba dann? Dann samma z’sammg’sess’n. A frisches Helles, a g’scheite Wurscht, de Niederlage is schnell vergessen word’n. Und zum Schluss hamma uns z’samm des Spiel von da Nationalmannschaft ang’schaut. Genau so soll’s sei.
A großes Danke an unsern Vláďa Brichcín – Trainer, Manager, Gastgeber, G’sicht vom Verein. Und a extragroßes Vergelt’s Gott an d’Frau Červená – für de guade Bedienung und ihre Engelsgeduld, wenn de oid’n G’schichten vom „damals“ wieder aufkemma.
Mia ham z’rückg’dacht an de guade oide Zeit’n, wo’s so Spui no öfter g’gebn hod. Heit? Eher a Seltenheit – drum g’frein mia uns umso mehr!
SG TJ Jiskra Domažlice vs. AH SV Lohberg 2:1 (1:1)
Toar:
Tesař, Krakeš – Josef Lemberger-Frisch
Spu’ler vo Jiskra:
Nosek – Váchal P. jr., Rybár P. jr., Vaňek, Krakeš, Frček, Paidar, Šindelář, Minařík, Dufek, Strejc J., Bočan, Tesař, Bláha, Major
Trainer, Manager, Wirt, Chef:
Vláďa Brichcín
Zuschauer:
Palovič, Pelnář
Schiri, g’rad und unbestechlich:
Ivan Rybár
By SG TJJiDo