Tak mi dupou králíci
10. říjen, 2026 o 13:19,
Žádné komentáře
Tak určitě, ještě tak docela ne, ale pomalu, ale jistě se jejich dupot blíží a pak ho všichni uslyšíme v jeho plné kráse. O tom ale až později, protože nejprve si musíme shrnout okamžiky na umělohmotném pažitu na levém břehu říčky Zubřiny v rámci tradičního starogardistického měření aktuálních fotbalových sil.
Tréninkový mač měl svá nesporná pozitiva – opět se míčoví kouzelníci sešli ve větším počtu než třeba do mariáše, z jihoamerické pampy našel cestu do svatyně i Kadlecráma a viděli jsme mnoho dalších světlých chvilek. Ale jedna kaňka, vlastně už taková stálice na fotbalovém nebi – karlovarská losovačka se opět zapsala ne právě zlatým písmem do sportovních archivů.
Poslední fiasko se snažil mezinárodní manažer mládeže a staré gardy trochu vyžehlit, ale kdo by si myslel, že po losu zůstal v méně početném táboře, zle by se mýlil. Když na tento jev upozorňoval řídící Rybkinova lycea, dostal od levonohého zázraku Rejthárka odpověď, že může být vlastně ještě rád, že se nehraje 6 proti 3, na což opravdu neexistuje žádná odpověď.
Začalo se zostra, ostatně jak jinak, a bylo jasné, že výhoda jednoho hráče bude hodně znát! Škoda, že krátké volno k opuštění posádky nedostal exligista z Julisky, to by pak bylo všechno o úplně nečem jiném.
Kobylky okolo manažera a praporečníka Beryho ale několikrát udeřily jako blesk z čistého nebe. Ostrostřelci z jeho útočné vozby však neměli seřízená mířidla, čehož využil soupeř. Z brejků a laciných nákopů o tělo zelenou svatyni hájícího el kapitána střádali gólik ke gólíku a začali soupeři výsledkově odskakovat. Nutno však dodat, že dvě kombinace byly opravdu okulahodící. Zdaleka největší ovace davů tifosi i odborné veřejnosti si však vyžádala zasekávačka podkošového mága Michaela Magika, po níž vehementně bránící Kuba Váchal skončil v síti jako mladý sumeček v říji. Nebýt přítomnosti několika aktivních rybářů, kteří mají zkušenosti s vysvobozováním jankovitých rybek z podběráků, třepetal by se tam tento borec dodnes!
Na víc než na kosmetickou úpravu výsledku to již bohužel nestačilo, a tak se mohlo spěchat do chladivých sprch v útrobách chodského fotbalového chrámu Střelnice.
V nálevně U Kulináře to však už bylo zase všechno jinak a s přibývajícím množstvím lahodného zrzavého moku se skóre začalo měnit – kupodivu oběma směry od 2:6 až ke 7:2! To ale v daný moment již nebylo tak důležité, neboť „čo bolo, bolo, terazky som…“ – ale to už všichni dobře známe. Co ale neznáme, je přesný termín další plánované akce staré gardy Jiskry Domažlice, a sice tradiční Králičí pouť.
Tentokrát bude spojená s autogramiádou a autorským čtením kapitoly „Jak Leo a Cristiano skákali podle toho, jak jsem pískal…“ od našeho velkého kamaráda, jehož jméno zatím budeme držet v rámci utajení pod pokličkou! V jednání jsou dva termíny - 30.10. nebo 13.11.2026...
No a pak došlo na lámání chleba, respektive na placení. „Tak jakou jsem měl dneska žížu, Míšo?“ ptal se vysloužilý nejmenovaný fotbalový internacionál . „No docela velkou, vyjádřeno v naší měně to činí 638!“ „Tak to jsem se opravdu lekl, bál jsem se, že to bude nejmíň 650!“ No a vo tom to je. Příště, jak praví klasik Matulka, to může být – a nejspíš také bude – všechno úplně jinak. Naši věrní čtenáři však strach mít nemusejí, ti budou prostřednictvím našich nezávislých médií o všem včas podrobně informováni!
