Kobylky si doskákaly pro body
17. říjen, 2026 o 18:51,
Žádné komentáře
Páteční večer na umělohmotném pažitu na levém břehu říčky Zubřiny byl opět ve znamení tradičního měření aktuálních sil širšího kádru staré gardy a jejich přátel. Nejprve to vypadalo, že se na kolbišti sejde celý tucet míčových kouzelníků, ale několik borců ještě před nervydrásající karlovarskou losovačkou zařadilo zpátečku.
Losování proběhlo tentokrát bez větších závad, a vsadil-li by si někdo, že mezinárodní manažer mládeže a staré gardy nastoupí v početnějším táboře, vyhrál by hodně peněz.
Borci v oranžových bundoškách začali bez bázně a hany, dobře kombinovali a hýřili vířivým pohybem, a tak fakt, že šli do vedení, nikoho zřejmě moc nepřekvapil. Ale ani Kobylky neusnuly na vavřínech, upustily od fotbalu na krásu, jímž se prezentovaly v úvodu, a přešly k náročnému upracovanému stylu, což na soupeře začalo platit. Vylákávaly agilního Koryho do sprintérských soubojů, aby ho připravily o zbytky sil, ten pak nemohl myslet tolik na ofenzivu, a poté udeřily na druhé straně.
Hřebíček do rakve zasadila soupeři akce, která vyvolala vzpomínky na hlavičkovou příšeru Horsta Hrubesche. Na nadýchaný centr si naběhl Pelé Peleška a zatloukl hlavou míč do sítě bezmocného řídícího Rybkinova lycea s takovou razancí, že se síť svatyně napla na své maximum. Pobrankové oslavy si vyžádaly svou oběť, neboť při oslavě gólu probíhal střelec brankou položenou naležato a nepříjemně se narazil čelem o břevno. Otřesení ale netrvalo naštěstí moc dlouho a mohl se téměř okamžitě zapojit do víru zápasu.
Vlčák navíc proměnil pokutový kop za tři rohy soupeře, a to už s Oranjes vypadalo zle nedobře. V samém závěru se tak upnuli jen na kosmetickou úpravu závěrečného skóre, což se jim téměř povedlo, a tak se mohlo spěchat do chladivých sprch v útrobách chodského fotbalového chrámu.
V nálevně Verdi už se opět řešilo, co by bylo, kdyby, ale na to se laická ani odborná veřejnost ptát nebude. Příště se bude začínat znova, a to opět od stavu nula nula – no a vo tom to je!
